Psi se stali jedním z fenoménů dnešní doby. To je nesporný fakt, na který se jen těžko hledá vysvětlení. Prognózy totiž byly přinejmenším v našich zemích právě opačné. Očekávalo se, že rozvoj podnikání a s ním spojená časová zaneprázdněnost zúčastněných na straně jedné a prohlubující se sociální rozdíly v důsledku nezaměstnanosti na straně druhé povedou když ne k zániku kynologie, tak alespoň k jejímu výraznému omezení. I když výše uvedené potencionální "brzdy" rozvoje chovu psů a mnohé další reálně existují, počty psů jsou u nás tak vysoké jako nikdy dříve.
Jako už mnohokrát předtím, i tentokrát rozhodla paní Móda zdánlivě bez ohledu na životní realitu a praktické potřeby. Nebo je to možná úplně jinak: dnešní uspěchaný, přepracovaný a nejistý člověk potřebuje více než kdy jindy oázu klidu a pohody, ke které se může kdykoliv vrátit, která mu pomůže odreagovat se od každodenních nerváků a stresů. Rozvoj chovu psů je v tom případě vysoce racionální a přirozený. Ať tak, nebo tak, psa má dnes téměř každý. A kdo ho nemá, ten je k tomu většinou tlačen velmi vážnými důvody, ať už časovými, prostorovými nebo finančními. Samozřejmě i nadále existují lidé, jimž jsou psi lhostejní, či dokonce protivní. Je jich však stále méně. Mluvíme-li o rozvoji chovu psů, máme tím na mysli především vzrůstající počty čistokrevných zvířat. Vždyť ročně se jen v České republice rodí kolem 30 000 čistokrevných psů! Do určité míry v tom má určitě opět prsty zmíněná móda i snobská snaha blýsknout se psím aristokratem. Zároveň si však stále více lidí přeje mít psa "na míru", právě takového, který by odpovídal jejich osobnímu vkusu a především podmínkám, ve kterých žijí. A to je možné jen u psa čistokrevného, po dlouhé generace šlechtěného za určitým cílem, ať už exteriérovým, nebo užitkovým. Je jistě dobré, že máme možnost volby, a to volby neobyčejně široké. Stovky existujících psích plemen dávají každému milovníku psů možnost vybrat si toho zaručeně pravého. Jak však této možnosti využít a nesáhnout vedle? Jak se v té záplavě čtyřnohých přátel člověka vyznat? Hodil by se pro mě pes, kterého jsem včera letmo zahlédl z autobusu a tak se mi líbil? Co to vůbec bylo za rasu? Sousedi nám nabízejí štěňátko od jejich fenky: máme si ho vzít, nebo bychom později splakali nad výdělkem? Takové a podobné otázky nejsou nikterak malicherné ani zbytečné. Vždyť pes je společenské zvíře, které bude v nejtěsnějším kontaktu s námi žít dobrých deset, možná i patnáct let! Je však také možné, že o koupi psa zatím neuvažujete. Váš styl života vám neumožňuje zodpovědné držení tohoto náročného společníka. Přesto však máte psy rádi a cítíte se trochu trapně, když se nemůžete zapojit do debaty o tom, zda jsou lepší boxeři nebo buldoci, ani odpovědět na otázku, jak se vám líbí šarpej. Málo platné, psi se stávají stále častějším konverzačním tématem a znalost alespoň nejběžnějších plemen začíná patřit k "základnímu vzdělání". Tak jako by měl každý kulturní člověk vědět, jak vypadá daněk, bledule nebo otakárek, neměl by si rovněž plést dogu s jezevčíkem a čivavu s vlkodavem. I k tomu by vám měl dopomoci atlas, který jste právě otevřeli. V dnešní záplavě více nebo méně odborné, často velmi výpravné kynologické literatury si neklade jiný cíl než být stručnou, přehlednou a především názornou pomůckou při základní orientaci mezi existujícími plemeny psů. V kostce a na malé ploše vás chce seznámit se všemi psy, s nimiž se můžete setkat na našich ulicích, v parcích, ve filmech a v televizi a zvláště pak na psích výstavách. K tomu, aby se jí to podařilo, bude ale potřebovat i vaši pomoc.
